Skálholt
Skálholt byl mezi 11. a 18. stoletím jednou ze dvou diecézí a teologickým střediskem na Islandu. Skálholt se stal významným náboženským střediskem za vlády Gissura Bílého, který prostřednictvím Alþingu prosadil na Islandu křesťanství. Postavil zde kostel a jeho syn Ísleifur po studiích na kněze v Německu založil zde na otcově statku v roce 1030 farnost a v roce 1053 byl zvolen biskupem Islandu. Ísleifur byl jedním z nejmilovanějších představitelů církve a pro Island dokázal získat podporu Říma i Německa a říkalo se o něm, že dělá zázraky. Syn Ísleifura Gissur pokračoval v jeho šlépějích. Skálholt se stal na několik století hlavním církevním střediskem Islandu. Ve 12. století zde byla postavena místo kostela dřevěná katedrála a založen kněžský seminář. Během náboženských nepokojů v roce 1550 vznikla ve Skálholtu luteránská diecéze, která byla v roce 1797 přemístěna do Reykjaviku a dřevěná katedrála byla rozebrána. V roce 1954 zde byl postaven nový kostel na památku dřívějších dob.
